Marek Hrubec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
doc. PhDr. Marek Hrubec, Ph.D.
Narození26. prosince 1968 (55 let)
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy (do 1996)
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (do 2001)
Povolánífilozof
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marek Hrubec (* 26. prosince 1968)[1] je český filosof a sociální vědec, zaměřuje se na sociální a politickou filosofií, globální studia a kritickou teorii společnosti a politiky. Teritoriálně se v rámci globálních studií věnuje především makroregionům: v poslední době hlavně Latinské Americe, Číně a východní Africe. Je aktivní také v rámci občanské společnosti, veřejnosti a sociálních hnutí v České republice a zahraničí.

Studium[editovat | editovat zdroj]

Studoval filosofii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (Mgr. 1996), včetně stipendia v USA, ve Velké Británii ad. Doktorandské studium filosofie absolvoval na FF UK v Praze, včetně stipendia na Oxfordské univerzitě (PhDr. 2001, PhD. 2001).

Věda[editovat | editovat zdroj]

Vědecký výzkum[editovat | editovat zdroj]

Kritická sociální věda

Zaměřuje se na globální studia, politickou a sociální filosofii a na politologickou a sociologickou teorii. Zkoumá vzorce uznání různých sociálních skupin a provádí kritickou analýzu sociální, ekonomické, politické a kulturní nespravedlnosti.  Rozvíjí normativní koncepce sociálního a politického uspořádání a studuje vztahy mezi kulturami a globální civilizací. Ve své teorii předložil komplexní sociální a politickou koncepci, v níž propojil spravedlnost v lo­kál­ním a národním rámci se spravedlností v me­zinárodních a globálních interakcích. Je formulována především v jeho knize Od zneuznání ke spravedlnosti (Filosofia 2011), jejíž podtitul upřesňuje, že tato teorie spravedlnosti je pojata jako kritická teorie globální společnosti a politiky. Metodologicky je založena na trichotomii kritika, vysvětlení, normativita, jež je základním principem výkladu: vyjadřuje argumentační dynamiku úsilí o spravedlnost, které postupuje od kritiky negativních momentů společenské reality přes vysvětlení pozitivních fragmentů reality až k rozvinutí těchto fragmentů v normativním pojetí společnosti v globálního spravedlnosti.[2][3] V návaznosti na tuto svoji kritickou intersubjektivní teorii se M. Hrubec věnoval výzkumu se svým vědeckým týmem například v knize Towards a New Research Era: Global Comparison of Research Distortions (Brill 2023), jež vyšla také v českém a slovenském jazyce (Sl. spisovatel 2023). Publikace analyzuje komerční, byrokratickou a ideologickou deformaci humanitních a sociálních věd a formuluje alternativní, kritický a participační přistup k poznání společnosti. Rozbor zde komparativně mapuje střední Evropu, západní Evropu a USA, Afriku, Latinskou Ameriku, Rusko, Čínu a Indii.

Makroregiony světa

V dalších výzkumných projektech, které vedl, M. Hrubec se spolupracovníky analyzuje jednotlivé makreregiony světa. V knize Africa in a Multilateral World. Afropolitan Dilemmas (Routledge 2022) zkoumá chronologickou a teritoriální analýzu filosofického a společenskovědního výzkumu se záměrem formulovat koncept politické a ekonomické organizace v Africe vzhledem k různým makroregionům v globálních interakcích, viz také Africká filosofie společnosti: vývojová perspektiva (Filosofia 2022). Číně se Hrubec věnuje v knize Global China (Foreign Languages Press 2021) a v Čína a její partneři: Interakce v Eurasii (Veda 2021). Publikace se věnují především vztahům mezi Čínou a Evropou. Dvě knihy vydal společně se spolupracovníky z Latinské Ameriky, konkrétně z brazilské univerzity PUCRS Porto Alegre, From Social to Cyber Justice: Critical Views on Justice, Law, and Ethics (2018) a dále knihu Justice and Recognition (2015). Na islámský svět, konkrétně na interkulturní dialog s Íránem, se zaměřil v Between Islam and the West (Filosofia 2009). Již dříve analyzoval evropská dilemata, například v Spor o Evropu: postdemokracie, nebo predemokracie? (Filosofia 2004).

Kultury, civilizace, systémy

Celkovým rámcem vztahu mezi jednotlivými kulturami a civilizacemi se zabýval v publikaci Interkulturní dialog o lidských právech: západní, islámské a konfuciánské perspektivy (Filosofia 2008). Transformačnímu a revolučnímu vývoji celých systémů v řadě zemí se věnoval v knize Social Transformations and Revolutions (Edinburgh University Press 2016, česky a slovensky 2014) a ambivalentnímu společenskému vývoji v návaznosti na Beckovu kritickou teorii pak v publikaci Riziková společnost a globální ohrožení (Sociologické nakladatelství Slon (2017). Výzkum demokracie v globální době publikoval v knihách Globální spravedlnost a demokracie a Demokracie, veřejnost a občanská společnost (obě Filosofia 2004).

Sociální spravedlnost

Marek Hrubec se věnuje různým dimenzím sociální spravedlnosti, například editoval publikaci Sociální kritika v éře globalizace: odstraňování sociálně-ekonomických nerovností a konfliktů (Filosofia 2008). Dlouhodobě se s M. Brabcem zabývá sociálním a občanským tématem nepodmíněného základního příjmu, viz Basic Income in the World: Arguments, Experiments, History (Epocha, 2020, 2022; anglicky i česky) a předtím knihu, jež nabízí polemiku o základním příjmu s více směry politické filosofie, Všeobecný základní příjem: právo na lenost, nebo na přežití? (Filosofia 2007)..

Časopisy[editovat | editovat zdroj]

Tématům svého výzkumu v oblasti teorie společnosti a politiky, především s orientací na globální témata, se věnuje také jako člen redakčních rad časopisů: Filosofický časopis (Česko), Human Affairs (Německo, Slovensko), Civitas (Brazílie), Journal of Migration and Global Studies (Nigérie) a Philosophica Critica (Slovensko).

Instituce[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2001 vedl Oddělení morální a politické filosofie, v roce 2006 založil Centrum globálních studií na Filosofickém ústavu Akademie věd ČR v Praze, které vedl do roku 2021. V letech 2014 a 2015 byl zakládajícím rektorem East Africa Star University, která poskytuje vzdělání studentům z post-konfliktních a konfliktních zemí subsaharské Afriky, především z východní Afriky (univerzita je umístěna na hranicích Burundi, Rwandy a Konga). Je členem Global Studies Association, International Political Science Association a dalších vědeckých organizací. Je také členem European Academy of Sciences and Arts. V rámci aktivit UNESCO se zaměřuje na vědeckou diplomacii.

Pedagogická činnost a konference[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2006 do pandemie v roce 2020 přednášel na Univerzitě Karlově v Praze, zaměřovat se především na sociální a politickou filosofii, politickou sociologii a globální studia střídavě na Katedře sociologie a na Ústavu politologie Filozofické fakulty. Přednášel a realizoval výzkum také na mnoha univerzitách v zahraničí: v EU, USA, Číně, Brazílii, Rusku, Indii, Indonésii, Kazachstánu, Jižní Koreji, Chile, Uruguayi, Íránu, Palestině, Etiopii, Nigérii, Burundi, Rwandě, na Kubě a dalších zemích. Od roku 2001 organizuje pravidelné konference a semináře, především na témata globálních studiích a sociální filosofie.

Občanská společnost a politická veřejnost[editovat | editovat zdroj]

Podílí se na aktivitách občanské společnosti a poskytuje poradenskou činnost politikům.

Mediální kauza[editovat | editovat zdroj]

Podobně jako v řadě případů snah o omezování svobody akademických pracovníků v ČR a SR v posledních letech (např. P. Druláka, M. Brabce, M. Ševčíka, Ľ. Blahu, P. Dinuše, M. Téry) se tato omezení týkala také M. Hrubce a jeho spolupracovníků.[4][5][6] Zpravodajský portál Aktuálně.cz, vlastněný česko-americkým oligarchou Z. Bakalou, zveřejnil informace o údajné nevhodnosti publikování audio-rozhovorů Hrubcových spolupracovníků v Literárních novinách a o členství Hrubce v mezinárodní vědecké radě budapešťského China-CEE Institute, který spolupracuje s Čínskou akademií sociálních věd a proto je údajně podezřelá ze špionáže.[7] Následně se ukázalo, že Aktuálně.cz sám bere finance za uveřejnění reklamních textů o čínské firmě Huawei, kterou sám považuje za špionážně podezřelou.[8][9] Dále se doložilo, že čeští vědci nemusejí být problematizováni za prostředkovanou spolupráci s Čínskou akademií, protože s ní mají přímou oficiální spolupráci prostřednictvím smluv pro společnou realizaci projektů, podobně jako řada jiných institucí v EU, USA apod.[10] Předmětem sporu se staly také Hrubcovy popularizační články, které ale jeho zastánci doložili jako stanoviska v souladu se světovými vědci, včetně nositele Nobelovy ceny, a OSN.[11][12] Případem se rovněž zabývala Komise pro etiku vědecké práce Akademie věd ČR. Z jejího stanoviska vyplývá, že Marek Hrubec minimálně jednou významně porušil Etický kodex AV ČR, když jako editor knihy Global China: Opening Up and the Belt and Road Initiative[13] dostatečně neinformoval autory o podmínkách vydání publikace, svévolně upravoval jejich texty či nezabránil jejich úpravám, a některé dohodnuté studie do knihy nezařadil.[14] V reakci na kauzu vedení Filosofického ústavu rozhodlo o odvolání M. Hrubce z pozice ředitele Centra globálních studií.[15][16] Právní zástupce M. Hrubce řeší manipulativní a nepravdivé informace publikované v médiích a jejich důsledky. M. Hrubec se odvolává na Listinu základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky a která garantuje v článku 15 odst. 2 svobodu bádání a v článku 17 odst. 1 svobodu projevu.[17] Během mediální kauzy se vzedmula vlna na podporu Marka Hrubce prostřednictvím dopisů od významných vědců z Česka a dalších zemí Evropy, Ameriky a Asie; některé dopisy osobností ze Slovenska byly i publikovány.[18][19][20][21] Ve sporu zazněly ještě další teze, které jsou však neprokázané a zdrojově nedoložitelné.

Vybraná díla - knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Marek Hrubec, Emil Višňovský, eds. (2023; anglické vydání). Towards a New Research Era. Global Comparison of Research Distortions
  • Marek Hrubec, Emil Višňovský, eds. (2023; české vydání). K nové vědecké epoše. Globální srovnání deformací vědy
  • Jan Svoboda, Marek Hrubec, Albert Kasanda (2022). Africká filosofie společnosti
  • Marek Hrubec, Albert Kasanda, eds. (2021). Africa in a Multilateral World. Afropolitan Dilemmas
  • Marek Hrubec et al. (2021). Global China. Opening Up and the Belt and Road Initiative (publikováno také v čínském jazyce)
  • Marek Hrubec, Emil Voráček,a kol. (2021). Čína a její partneři. Interakce v Eurasii
  • Marek Hrubec, Martin Kopecký, eds. (2021). Nová vědecká éra? Od byrokratické komerce ke kreativitě ve veřejném zájmu
  • Marek Hrubec, Martin Brabec, Markéta Minářová (2021, 2022; anglické vydání). Basic Income in the World. Arguments, Experiments, History
  • Marek Hrubec, Martin Brabec, Markéta Minářová (2021, 2022; české vydání). Základní příjem pro všechny: argumenty, experimenty, dějiny
  • Nythamar de Oliveira, Marek Hrubec, Emil Sobottka, eds. (2018). From Social to Cyber Justice. Critical Views on Justice, Law, and Ethics
  • Marek Hrubec, Oleg Suša, eds. (2017). Riziková společnost a globální ohrožení
  • Marek Hrubec, Johann A. Arnason, eds. (2016). Social Transformations and Revolutions
  • Marek Hrubec, Nythamar de Oliveira, Emil Sobottka, Giovani Saavedra, eds. (2015). Justice and Recognition
  • Marek Hrubec, Ladislav Hohoš, Peter Dinuš a kol. (2014). Revoluce nebo transformace?
  • Marek Hrubec a kol. (2013). Kritická teorie společnosti. Český kontext
  • Marek Hrubec a kol. (2012). Etika sociálních konfliktů
  • Marek Hrubec (2011). Od zneuznání ke spravedlnosti. Kritická teorie globální společnosti a politiky
  • Marek Hrubec, Miroslav Pauza, Josef Zumr a kol. (2011). Myslitel Karel Kosík
  • Marek Hrubec a kol. (2010). Martin Luther King proti nespravedlnosti
  • Marek Hrubec, ed. (2009). Between Islam and the West
  • Marek Hrubec a kol. (2008). Sociální kritika v éře globalizace. Odstraňování sociálně-ekonomických nerovností a konfliktů
  • Marek Hrubec, ed. (2008). Interkulturní dialog o lidských právech. Západní, islámské a konfuciánské perspektivy
  • Marek Hrubec, Phillippe Van Parijs, Martin Brabec a kol. (2007). Všeobecný základní příjem
  • Marek Hrubec, ed. (2005). Spor o Evropu: postdemokracie, nebo predemokracie?
  • Marek Hrubec, ed. (2004). Globální spravedlnost a demokracie
  • Marek Hrubec, ed. (2004), Demokracie, veřejnost a občanská společnost

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 12. 11. 2021]
  2. SOLÍK, Martin, ed. Rozpory a alternativy globálního kapitalismu. Polemika. Praha, Bratislava: Filosofia, Veda, 2015. 
  3. HRUBEC, Marek; HORYNA, Břetislav. Pražská škola kritické teorie společnosti: rozhovor s Markem Hrubcem. Pro-Fil, roč. 16 [online]. [cit. 2020-12-10]. Čís. 1. Dostupné online. 
  4. BRABEC, Martin. Svoboda projevu se stává iluzí, říká filosof Martin Brabec o situaci v (nejen) akademickém výzkumu. !Argument [online]. 2023-04-21 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  5. REDAKCE. Vytváříme opět vědecké disidenty?. Literární noviny [online]. 2022-06-18 [cit. 2023-07-20]. Dostupné online. 
  6. KLÁN, Jan. Cenzura a represe v akademické sféře. Naše pravda [online]. 2023-08-22 [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. 
  7. VALÁŠEK, Lukáš. Vedení Akademii věd odvolalo manažera kvůli vazbám na Čínu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 16. 11. 2021 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  8. VESELÝ, Daniel. Kauza vědce „ve službách Číny“ aneb Zloděj křičí, chyťte zloděje. Slovo 10. 12. 2021 [cit. 2021-12-11]. Dostupné online.
  9. Novinky od Huawei ocení uživatelé při sledování filmu a poslechu hudby. Aktualne.cz 26. 11. 2021 [cit. 2021-11-27]. Dostupné online.
  10. Partnerské organizace. Internetová stránka Věda a výzkum [cit. 2021-12-15]. Dostupné online.
  11. VESELÝ, Daniel. Kdo určuje, kde končí akademická svoboda a začíná politický postoj? Britské listy 10. 12. 2021 [cit. 2021-12-11]. Dostupné online.
  12. Olga Lomová, Český vědec ve službách Komunistické strany Číny, Deník Referendum, 15.11.2021
  13. HRUBEC, Marek (ed.) Global China: Opening Up and the Belt and Road Initiative. Beijing: Foreign Languages Press, 2021.
  14. Stanovisko Komise pro etiku vědecké práce AV ČR k Podnětu vedení Filozofického ústavu AV ČR k prošetření některých vědeckých aktivit doc. PhDr. Marka Hrubce, Ph.D. Internetové stránky Akademie věd ČR [cit. 2023-10-05].
  15. Návazné oficiální stanovisko vedení Filosofického ústavu AV ČR k informacím zveřejněným v článku serveru aktualne.cz. Internetové stránky FLÚ AV ČR. [cit. 12. 11. 2021]
  16. Ústav Akademie věd odvolal manažera Hrubce. Působí v čínském institutu podezřelém ze špionáže. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 12. 11. 2021 [cit. 2021-11-12]. Dostupné online. 
  17. Listina základních práv a svobod. Zakony.centrum.cz [online].16. 12. 1992 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online.
  18. REDAKCE. Kauza Hrubec – globální spory a místní akademické souvislosti. Literární noviny [online]. 2021-12-17 [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. 
  19. DINUŠ, Peter; HOHOŠ, Ladislav. Podpora slobody bádania v Akadémii vied ČR. Slovo [online] 5. 11. 2021 [cit. 16. 11. 2021] Dostupné online.
  20. VIŠŇOVSKÝ, Emil. Mediálne verzus akademické praktiky. Argument 15. 11. 2021 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online.
  21. https://www.literarky.cz/civilizace/2144-otevreny-dopis-predsedkyni-akademii-ved-cr-prof-rndr-eve-zazimalove-csc https://www.literarky.cz/civilizace/2373-vytvarime-opet-vedecke-disidenty

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]